Chodovské oběti holocaustu

Kronbergerovi

Eduard Kronbereger patřil k nebohatším židovským obchodníkům v Chodově. Pocházel z Jižních Čech, odkud se na konci 19. století přistěhoval do malého městečka na Sokolovsku. Nejprve zakoupil hostinec na Hlavní ulici. Díky vzrůstajícímu obchodu v roce 1905 pak na stejném místě nechal vystavět nárožní dům č.p. 18, kde provozoval velkoobchod s potravinami. Dnes v tomto domě ve Staroměstské ulici 18 sídlí služebna Policie ČR.

Zde před domem jsou umístěny kameny zmizelých:

Eduard Kronberger

30. 5. 1865 - 30. 10. 1940 ve věznici Waldheim

Eduard Kronberger

Walter Kronberger

14. 7. 1896 - 1945 v Dachau

Erna Stern (roz. Kronberger)

5. 3. 1903 – 1942 v Rize

Oscar Kronberger

12. 12. 1899 – 1943 v Osvětimi

Ida Kronberger (roz. Preuss)

19. 1. 1897 – 1944 v Osvětimi

Anna Kronberger (roz. Löwenhein)

16. 6. 1906 – 1943 v Osvětimi

Přestože většina rodiny odjela po Křišťálové noci z Chodova do Prahy, konce války se dožily pouze děti Waltra Kronbergera, které odvezly do bezpečí vlaky Nicholase Wintona. Tímto způsobem bylo v Československu zachráněno 669 dětí a mezi nimi i Kurt Stern a Ruth Kronbergerová. V srpnu 2016 se pietního aktu položení kamenů zmizelých zúčastnili potomci této rodiny.

Kurt Stern

Další kameny zmizelých nacházející se před služebnou PČR patří rodině Bergmann, což jsou dcera a vnučky pana Kronbergera. Frida se provdala za Josefa Bergmanna ze sousedního Nového Sedla. Přestože byl Josef Němec, katolík, Frida i dcery byly deportovány do koncentračního tábora Terezín, kde se v roce 1945 dočkaly osvobození. Tato rodina byla po válce odsunuta na základě Benešových dekretů z Československa. Potomci rodiny Kronberg-Bergmann žijí ve Spojených státech a Izraeli.

Frieda Bergmann (roz. Kronberger)

20. 3. 1898 – osvobozena v květnu 1945 v Terezíně

Věra Bergmann

18. 11. 1921 – osvobozena v květnu 1945 v Terezíně

Alice Bergmann

12. 12. 1925 – osvobozena v květnu 1945 v Terezíně

Obvodní oddělení PČR- Staroměstská 18

Kettnerovi

Bedřich Antonín Kettner byl chodovský lékař, on a jeho rodina byli občané židovského původu, kteří se ke svému židovskému původu nehlásili, přesto se k nim vztahovali Norimberské zákony a bylo s nimi i takto zacházeno. Bedřich byl k židovství veden jako dítě, po dosažení plnoletosti se však nechal pokřtít. Po skončení první světové války se přistěhoval do Chodova, kde si založil vlastní lékařskou praxi. Bydlel i se svou ženou Marianou Kettnerovou ve vile čp. 481 v dnešní Komenského ulici v Chodově. Zde se manželům Kettnerovým narodil syn Jiří v roce 1930. Z dostupných historických pramenů se dovídáme, že Jiří byl křtěný v kostele sv. Vavřince. V září 1938 se rozhodl lékař Bedřich Antonín Kettner kvůli sílícímu tlaku na židovské obyvatele, odejít i s rodinou do Prahy. Několikrát se pokoušeli opustit republiku, což se nepodařilo. Zemřel 29. června 1942 v koncentračním táboře v Mathausenu. Žena Mariana a syn Jiří nastoupili v červenci 1942 do transportu terezínského ghetta, odtud byli převezeni do vyhlazovacího tábora Osvětim, kde oba zemřeli. Položení kamenů zmizelých rodiny Kettnerových provedl německý sochař Gunter Demnig s historikem Milošem Bělohlávkem.

Kettnerovi

Max a Kitty Hellerovi

Max Heller provozoval v Chodově obchod s konfekcí a módním zbožím. Nechal postavit dům č.p. 25, kde dnes sídlí Česká spořitelna. On a jeho dcera zahynuli v průběhu holocaustu. Max Heller v roce 1943 v Treblince, Kitty Kohn (roz.Heller) ve stejném roce v Osvětimi.

Rodina Wilhelma Schwabacha

Wilhelm Schwabach byl obchodník pocházející původně z Teplic. Do Chodova se přistěhoval v 90. letech 19. století. Jeho první žena se jmenovala Františka Schwarzová. Zemřela při porodu šestého potomka. Wilhelm se podruhé oženil, za choť pojal Elsu Steinovou. Rodina žila z výnosu obchodu s potravinami. Postupně se Wilhelm vypracoval na jednu z nejvýraznějších osobností židovské komunity v Chodově. Zabýval se charitou a přátelil se s Eduardem Kronbergerem. Díky výnosnému obchodu odkoupil činžovní dům poblíž školy v tehdejší Fenklově ulici, kde také provozoval svůj obchod. Dnes zde stojí panelový dům- vchod panelového domu č.p. 838. Krátce po obsazení pohraničí Němci uprchla rodina do Prahy. V Chodově zůstal pouze Wilhelm Schwabach s manželkou Else. Z Prahy byla rodina Wilhelma Schwabacha v roce 1942 transportována do Terezína, následně v roce 1943 do Osvětimi. Syn Otto s ženou Valerií, synem Bedřichem a mladším synem Kurtem byli zavražděni v plynové komoře krátce po příjezdu do Osvětimi.

Wilhelm Schwabach zemřel v židovském táboře pro přestárlé v Odeři u Hroznětína v roce 1941 ve věku 83 let.

Rodina Sommerova a Eleonora Baschová

Rodina Sommerova

Sommerovi bydleli na chodovském náměstí v domě č.p. 35, na jehož místě stojí v současnosti obchodní dům Prior. Jsou zde uloženy kameny zmizelých matky Idy Sommerové (roz. Baschová) a dcer Edith Sommerové a Gretl Rosenbaumové (roz.Sommerová). Ida byla manželkou obchodníka s potravinami Karla Sommera. Zemřela v roce 1942 v Malém Trostnici a obě její dcery zemřeli v koncentračním táboře v Osvětim.

Eleonora Baschová

Na stejném místě je uložen další kámen zmizelých se jménem Eleonora Baschová. Eleonora s Idou Sommerovou byly sousedky, jejich rodiny se dobře znaly. Eleonora vlastnila společně se svými sourozenci obchod s dámskou konfekcí. Zemřela v roce 1942 v Rize.

Manželé Kohnovi

Mořic Kohn byl zvěrolékař. Společně se svou ženou Albínou žili v dnešní Vančurově ulici. Bylo jim již 70 let, když do jejich bytu vtrhli henleinovci a celý jej zdevastovali. Donutili je uprchnout do Prahy. Odtud byli manželé Kohnovi deportováni v roce 1942 do Terezína, následně ve stejném roce prošli transportem do Treblinky, kde oba zemřeli.

Manželé Brumlíkovi

Rudolf Brumlík se přiženil do rodiny bohatého chodovského obchodníka Porgese. Ve 30. letech byl známý pod přezdívkou Anonymus. Podílel se na vyšetřování vraždy Otýlie Vranské a předpověděl smrt Antonína Švehly. Byl vnímán jako jasnovidec a médium. Společně se svou ženou Gertrud byli deportováni v roce 1941 do Terezína, následně pak byli převezeni do Osvětimi, kde oba v roce 1944 zemřeli.

Manželé Brücknerovi

František Brückner byl obchodník s textilem a galanterií, společně se svou ženou Valerií Brückner (roz.Wahle) bydleli v ulici U porcelánky č.p. 169. Oba byli deportováni do Terezína, dále pak převezeni do Osvětimi, kde zemřeli. Jejich kameny zmizelých byly položeny jako jedny z posledních v Chodově v předvečer smutného výročí Křišťálové noci v roce 2024. Pietní akt proběhl za účasti představitele židovské obce v Karlových Varech, vedení města Chodov a žáků badatelského kroužku 3. základní školy Chodov.

Manželé Hahnovi

Manželé Hahnovi bydleli v Nádražní ulici č.p. 318. Paul Hahn byl obchodník s krmivem a s potravinami. Oba byli deportováni do Terezína, dále byli převezeni do Osvětimi, kde v roce 1942 zemřeli. Jejich kameny zmizelých byly položeny jako jedny z posledních v Chodově v předvečer smutného výročí Křišťálové noci v roce 2024. Pietní akt proběhl za účasti zástupce židovské obce v Karlových Varech, představitelů města a žáků badatelského kroužku 3. základní školy Chodov.